Jak jsme začali pít kávu (Pájina verze)

Oba dva jsme kafe pili přibližně od té doby, kdy jsme si o tom mohli rozhodovat, takže asi od patnácti, ale dost možná i dřív. Kubův vztah ke kafi byl o dost kompikovanější než můj (ale to se dozvíte v jeho verzi naší kávový story). Já jsem smysl kafe hodně dlouhou dobu (asi hlavně kvůli své oblibě v učení) shledávala především v tom, že mě dokázalo nakopnout, když už jsem se nemohla dál soustředit. Pamatuju si, jak jsem se na koleji dopovala rozpustným kafem (pane bože, fakt jo), v jedné ze svých prvních brigád ve skladu pila klasického českého turka a v jiné brigádě zase espresso se dvěma cukříky, mňam!

Protože jsem chodila do školy v Praze, nemohlo mi uniknout, jak se tu rozvíjela kávová kultura. Byla to vlastně náhoda – jednou jsem šla ze školy pěšky do práce přes Karlín a objevila úplně novou kavárnu. Byl to Můj šálek kávy. Mohlo to být tak týden, dva po otevření, venku na okně byl ještě velký vizuál s Květou Fialovou a já vešla dovnitř.

Dodnes si to pamatuju. Ten pocit, že jsem u zrodu něčeho důležitého a výjimečného. Už si nepamatuju, co jsem si tenkrát dala, ale asi to bylo latté. V kavárně tenkrát sedělo jen minimum dalších lidí…byl tam klid na čtení, příjemná obsluha a káva výtečná.

Měla jsem pak pocit jako bych vlastnila nějaké tajemství. Řekla jsem o kavárně své kamarádce, pracovně jsme ji přejmenovaly na Náš šálek kávy a měly jsme v plánu o ní nikomu neříct a zachovat si tak to jedinečný místo s neskutečným geniem loci jen pro sebe. Jak asi tušíte, to se fakt nepovedlo…

16491273_10211439980666049_1532966697_o

Kavárna se stala po zásluze velmi oblíbenou a já sem chodívala už hlavně jen kupovat kafe pro svého Kubu (protože tu bylo věčně plno a na můj vkus už moc hluku), aby měl to nejlepší, co dokážu sehnat. Na tom mi vždycky moc záleželo. I když jsem v té době ještě nebyla vůbec schopná dohlédnout všechny dopady nákupů téhle kávy, tušila jsem, že je to dobře. A nejen proto, že mu kafe chutná. Paradox trochu je, že sama jsem na koleji dál pila to rozpustné kafe.

První alternativa, kterou jsem koupila, byl Aeropress. A pokud s alternativami začínáte, je to dobrý tip i pro Vás. Aeropress je takovým chuťovým můstkem k dripperům. Už nevím, ve kterém roce to bylo, ale tipla bych si, že to nebylo moc dlouho po tom, co tenhle skvělý přístroj spatřil světlo světa. Koupila jsem ho Kubovi, aby si mohl dobré kafe připravovat kdekoliv.

Od té doby uplynulo hodně času, a my postupně přešli na alternativní metody a výběrovou kávu úplně. Postupně jsme si kupovali další a další přístroje na alternativu a víc a víc propadali kouzlu takhle připravené kávy, která nás baví svým příběhem a přidanou hodnotou.

Tahle kávová kultura je pro nás takové ztělesnění snahy dělat svět lepším každodenními drobnými činy. I když tahle vášeň začala docela nenápadně a nevinně, dnes je to jeden z principů, na kterých stavíme náš svět. Považujeme za důležitý pít kafe, který bylo férově oceněno, správně zpracováno, kvalitně upraženo a na závěr dobře připraveno.

V téhle podobě je káva opravdovým zážitkem, který dokáže obohatit den a život. Strašně nás baví, kolika různými způsoby může káva chutnat a jak malé věci dokáží ovlivnit chuť výsledného kávového nápoje. 

JÁ A KÁVA

Moje oblíbené přípravy: Kalita Wave, Hario V60, Cold brew - zkrátka ty nejjemnější chutě, co jsou :)

Oblíbená vychytávka: konvice Brewista - fakt ulehčuje přípravu!

Co úplně nemusím: moka konvičky, protože kafe je z nich dost výrazné. Mám ale ráda, když mi s pomocí moka konvičky Kuba udělá doma lattéčko :)

Oblíbený mlýnek: jednoznačně Hario Mini Mill Slim - je skvěle ergonomický!

Co mi dělá problém: tak jako se vším u mě - je to přesnost. Přesně zvážit, odměřit čas a teplotu. Při tom musím zapojit hodně disciplíny!