Jak jsem se zamiloval do kávy

vlcsnap-2017-08-27-11h57m58s741

Vzpomínám si na své začátky a objevování světa kávy, dá se říct, že káva a má Pavlínka přinesly do mého života obrodu v pití kvalitní kávy a k tomu se zanedlouho přidalo i kvalitní jídlo, ale dnes se budeme věnovat kávě. 

Turci, rozpustní a moka

Skoro každý měl doma v kredenci sklenici s tmavě upraženou namletou kávou, ta se kupovala namletá v plastovém pytlíku, ty lepší kávy byly vakuově balené, nebo si člověk koupil zrna a na mlýnku v Jednotě si je před odchodem z obchodu namlel. Dodnes najdeme v obchodech Jednoty tyto mlýnky. Káva se doma nasypala do oné sklenice, někdo měl ale i jen obyčejný kolíček na pytlíku.

Do hrníčku se dala jedna nebo dvě lžičky stále stejně voňavé kávy a celé se to zalilo zrovna dovařenou vodou z kohoutku. Ano, i já takovou kávu párkrát pil, do pivního půllitru se dalo několik lžiček kávy, zalilo se to celé horkou vodou a občas se přidalo i studené mléko. Ovšem mé tělo mi dalo brzy vědět, že to není nic dobrého, pálení žáhy bylo velice nepříjemné. Ale v tomto mém kávovém počátku se hodně rozšířila káva instantní. Byl to takový zázrak, zalilo se to vodou, ono se to rozpustilo a kafe bylo na světě. Když to chtěl člověk trochu jiné, tak přidal cukr, mléko a nebo všechno najednou.

Ale stalo se to zas, mé tělo mě dost dobře informovalo o tom, že tohle není ta nejlepší cesta. Začal jsem se zajímat, jak se taková instantní směs vlastně dělá, velice jednoduše jsem zjistil, že jsou asi tak dva druhy. Dělají to takto, vezmou zrnka kávy, z těch nějak uvaří kafe, z kafe vytvoří  aerosol, a ten se prudce ochladí, pak je ještě nějaká druhá možnost, kde se využívá snad vazba na mouku.  Můj výzkum mi řekl, že vlastně vaří nějaké kafe, o kterém mi výrobce raději nic neřekne a taky neřekl. 

Pití kávy jsem omezil, nedělalo mi to dobře a pak mi to vlastně moc nechutnalo, bylo to stále to samé. A jít na kávu někam do kavárny? Dnes člověk musí hledat a co teprve před deseti lety? Káva byla často hnusná a bez mléka nepitelná. Ale jak jsem v té době ještě mládnul, chodil do poctivé práce v elektrárně, dostal se na můj stůl mechanika MaR klíček od auta, byl to Ford a byl to Transit a ten potřeboval na garanční prohlídku. Jel jsem rád, auto to bylo suprové a já už měl čelo od spaní otlačené a výzkum správného spaní na stole jsem rád vyměnil za cestu do servisu. Dojel jsem do Čáslavi, auto, přesněji řečeno dodávku jsem dal do servisu a šel navštívit svého bratrance. Ten žil nově se svoji přítelkyní v prvním patře rodinného domu, celé patro jen pro ně, já v té době žil u rodičů. Po několika minutách diskuze se mě ptal, zda mi může uvařit kávu, říkal, že má moka konvičku a kafe je lepší jak nějaké to rozpustné. Já neváhal a kafe jsem chtěl. Popravdě si nevzpomenu, jaká ta káva byla, ale moc se mi to líbilo. Konvičku jsem taky chtěl a taky si ji koupil. Koupil jsem nerezovou moka konvičku na 3 šálky.

Ale co kafe? Co je dobrý kafe?

V té době byl v Pardubicích chvilku otevřený obchodní dům, a tam kavárna a prodejna kávy, dnes je to také smetiště světa, koupíte tam kromě kávy i krámy. Ale kde jinde koupit zrnkovou kávu? Ano bylo už pár obchodu s kávou, ale ty si dodnes myslí, že italská káva je to nejlepší. Kávu jsem si nějaký čas nechával mlít přímo tam, nebo ji už měli namletou? To už přesně nevím.

18766977_10212513277457798_1333061755_o

Zkoušel jsem kávu do konvičky různě umačkávat, hodně nebo třeba jen tak nasypat, pak jsem dával méně nebo více kávy, zkoušel, co je nejlepší, jenže ono to pořád kulhalo i přes tu radost. V té zmatené době vývoje a pití kafe a piva jsem se opět setkal se svou Pavlínkou, ta mi prvně dovezla kvalitní kávu z pražské pražírny, k narozeninám mi koupila elektrický mlýnek. K mlýnku mi darovala ještě Aeropress.

A už to všechno začalo. Do práce jsem vstával ve 4:30 jen proto, abych si mohl doma uvařit slušné kafe v moka konvičce, nechtěl jsme  v práci pít něco co mi nechutná, ale Aeropress to značně ulehčil, vešel se do batohu i s mlýnkem. Takhle to šlo nějaký čas, Pavlínka nebo pošta mi pravidelně doručovala kvalitní kávu a já byl na chvilku spokojený.  

Ale ta chvilka utekla a já chtěl víc, taková hloupá vlastnost, při čím dál častějších návštěvách Prahy jsem odzkoušel další způsoby přípravy kávy. Další zakoupená věc byl dripper, přesněji Hario V60-02. Opět jsem vařil kávu od té samé pražírny z Prahy a zase jsem byl chvíli spokojený.

A stále bydlel u rodičů, těm má káva a mé nesmysly nechutnaly. Zajímavé je, že si rodiče koupili jakýsi kávovar na espresso, ale otec dnes ve své kredenci má Frenchpress, nerezový filtr a v práci Aeropress. A ten náš klasický turek mu už taky moc nechutná a o kafi z kávovaru nemluvě. A kávu si kupuje z toho obchodu, kde nemají jen kávu ale máji ty strašně legrační reklamy, ale i to je něco co bych nečekal, ovšem mohl by si kupovat kafe od syna.

PRAHA

Po nějakém čase, nazpět se mi délka špatně definuje, žití s rodiči bylo víc a víc nemožné, jsme se s Pavlínkou nastěhovali do podnájmu v Praze. Byt byl pěkný a pan majitel nám dodnes dluží peníze za kauci, vyúčtování za energie a každým dnem mu naskakuje pokuta 50 kaček za prodlení, jo a vyhodil nás pro dva nebo tři páry Thajek. Prostě krása života, nový místo pro život, konečně nová práce a Praha.

Navštívili jsme řadu dalších kaváren, v té době měli již nového favorita v pražení kávy a vesele jsme své výplaty utráceli za kila kávy měsíčně. Dělal jsem stále různé pokusy, množství kávy, voda, neměřená teplota a tak dále.  

Opět nastal čas na změnu, nebylo možné uvařit kvalitní kávu s jedním V60, Aeropressem a nekvalitním elektrickým a ještě k tomu nožovým mlýnkem. Chtěl jsem víc, koupil si první ruční mlýnek, vydržel to cca tři týdny, vylámal si kličku na kvalitní kávě. Ale mlýnek už měl mlecí kameny a výrobce mi dal ihned další, ovšem osud mlýnku nepřál a taky mu zlomil kličku. Ona byla chudák z plastu a osička mlýnku byla ocelová a jejich společné soužití a koexistence nebyla jednoduše možná.

V té době běžel již druhým rokem náš e-shop, ale na úplně jiné zboží a protože nám káva oběma moc chutnala a chutná a těch vypadajících a kvalitních e-shopů moc nebylo, další krok byl jasný. Bude nový e-shop a bude tam káva a věci pro přípravu dobré kávy.

Všechno bude řádně otestované a budeme vědět, co prodáváme. Sešli jsme se s naším milým kamarádem, který pro nás vytvořil první e-shop a řekli mu své bláznivé vize, byl tak hodný, že přibližně za rok nebyl e-shop stále takový jaký jsme chtěli, ale byl. Promiň, kamaráde, ale měl jsi nám říct, že to nechceš dělat, ale i tak ti patří velký dík.

Velké testování 

První zboží jsme nakoupili jen pro sebe, mlýnky, váhy, drippery, prostě všechno, co jsme chtěli odzkoušet. Na zkoušení jsme měli dostatek času a jen se potvrdilo to, že například mlýnek za pár stovek nemůže konkurovat kvalitou mlýnku za tři páry stovek.

18789023_10212513601265893_1715927399_o

Jednoduše se vám ten levný mlýnek poláme a nakonec bude potřeba investovat své peníze do kvalitnějšího mlýnku. Obecně se dá říct, že veškeré produkty pro přípravu kávy velice intenzivně využíváme a jediné, co se kdy rozbilo, byla skleněná konvička.

Kvalitní věci vám prostě vydrží déle, a i když je velké množství kopií těch kvalitních mlýnků, když už je o nich řeč, věřte, že i stejný mlýnek za poloviční cenu z Číny je stále příliš drahý. Taky je důležitý například materiál - prostě není plast jako plast.

To je asi tak začátek příběhu, aktuálně nám běží již druhá verze e-shopu Coffeed.cz a věřte, že to není vždy jednoduché, ale o tom možná taky jindy.

Dnes to byla taková předmluva a v dalších článcích vám poradíme, jak si připravit konečně dobré kafe, co bude potřeba a co to vlastně celé bude stát a pár řádků bude věnováno i kávě samotné.

 

JÁ A KÁVA STRUČNĚ:

 

Moje oblíbené přípravy: Kalita Wave, Chemex
Oblíbená vychytávka: elektrický mlýnek (ten zatím nemám)
Co úplně nemusím: rádoby espresso a veškeré ty rádoby kávy
Oblíbený mlýnek: jednoznačně Hario Mini Mill
Co mi dělá problém: rychle vypitá káva